Moje boty

Obuj si moje boty
Na stole karafa, v ní šeříky voní
Znám tě alespoň od vidění
Bláto se lepí po dešti
Procházíš cestou, vím, ušlapanou
Na kopci strom ve větru se lomí
Minul jsi rozcestí, máš cestu danou
Divoký potok, proud skály boří
Vidím tě před sebou, kráčíš zpříma
Na obzoru ptáci a v údolí mech, zarostlá tůň
Na mezích keře voní
Obuj si moje boty
Vedeš je cestou ušlapanou
Bláto z nich opadlo, šeříky vadnou
Vidím tě před sebou, máš cestu snadnou.“